Když vzpomínky otevírají dveře do minulosti

Domov není jen místo, kde žijeme. Je to také vůně dětství, známé ulice, rodičovská náruč, sourozenecké lumpárny a vzpomínky, které si neseme po celý život.

Právě na téma „Bydlení – Můj domov, moje dětství“ si pro paní Peroutkovou připravila individuální setkání – smyslovou aktivizaci Verča Poslušná. Jeho cílem bylo prostřednictvím povídání, fotografií a známých předmětů oživit vzpomínky, podpořit paměť a komunikaci a především dopřát paní Peroutkové příjemné chvíle při návratu do minulosti.

Setkání začalo milým povídáním o podzimu, ale brzy se pomyslné dveře otevřely mnohem dál až do časů dětství a mládí. Paní Peroutková s velkým nadšením vyprávěla o svých rodičích, sourozencích, rodném domově i školních letech. Staré fotografie jí připomněly známá a blízká místa a postupně se rozvinulo vyprávění o dalších životních etapách, manželstvích, synovi, zaměstnání i místech, kde během života bydlela.

A protože vzpomínky mají jednu kouzelnou vlastnost, jedna často přivolá druhou, bylo stále o čem povídat.

Na závěr přišla na řadu kniha Vzpomínkomat, která ukrývá spoustu zajímavostí z dob minulých. Paní Peroutkovou nejvíce zaujalo téma spartakiády. A není divu! Sama se totiž této velkolepé tělovýchovné události v mládí zúčastnila, a tak měla na co vzpomínat.

Celé setkání se neslo v příjemné atmosféře, plné vyprávění, úsměvů a radosti ze znovuobjevených vzpomínek.