Můj domov – cesta vzpomínkami

V rámci smyslové aktivizace jsme s paní Marií otevřely téma „Můj domov“, které se stalo příležitostí k návratu na místa, jež sehrála důležitou roli v jejím životě.

Po úvodním přivítání a orientaci v kalendáři si paní Marie z připraveného košíku vytáhla fotografii své rodné obce Velké Hoštice. Místo okamžitě poznala a začala vyprávět o svém dětství. Se zájmem si prohlížela fotografie místního kostela i zámečku a zavzpomínala na život na vesnici, kde mimo jiné chovali slepice.

Vyprávění pokračovalo vzpomínkami na manžela, který pocházel ze Štěpánkovic. Společně se později přestěhovali do ostravské Poruby, kde paní Marie prožila padesát let života a vychovala dvě dcery. Z fotografií bez váhání poznala známá porubská místa, například Oblouk a Hlavní třídu.

Velkou část vzpomínek věnovala také chatě v Pržně, kam rodina pravidelně jezdila o víkendech a během prázdnin. S radostí vyprávěla o pěstování květin, ke kterým má dodnes velmi blízký vztah.

Aktivita v paní Marii probudila silné emoce. Vzpomínky na rodinu ji dojalo natolik, že se neubránila slzám. Vrátila se myšlenkami ke své mamince i zesnulým bratrům, kteří jí stále chybí. Proto jsme se společně domluvily, že příště zvolíme odlehčenější téma spojené s květinami nebo pečením, které v ní vyvolává převážně radostné vzpomínky.

Na závěr si paní Marie zapůjčila kroniku o Porubě a publikaci věnovanou Velkým Hošticím, aby se ke svým vzpomínkám mohla vracet i v dalších dnech.

Smyslová aktivizace tentokrát ukázala, jak silně jsou místa spojena s našimi životními příběhy. Podporuje komunikaci, sdílení a vzpomínání, ale zároveň nám umožňuje lépe porozumět emocím, které jsou s minulostí spojeny. I slzy mohou být součástí cesty, která člověku pomáhá uchovat si vlastní identitu a životní příběh.